Rudá hlídka hovoří: k historii Dělnického výboru v továrně Magneti Marelli
Hnutí, které se přehnalo v letech 1968 až 1979 Itálií, bylo nejsilnějším vyjádřením dělnické autonomie po druhé světové válce. Bylo zakořeněno na pracovištích, ale zasáhlo celou společnost, spojovalo praktickou kritiku konkrétních aspektů vykořisťování na pracovišti (a boj za vyšší mzdy či nižší pracovní tempo) s obecnou kritikou diktatury kapitálu (námezdní práce jako takové), dospělo, v různé míře, ke kritice státu, náboženství i patriarchální rodiny, odmítlo „dělnické“ politické strany i odbory, dotklo se otázky násilí. Dělnická třída tehdy odmítla být motorem kapitalistického rozvoje a nastoupila cestu k tomu, stát se motorem jeho zničení. V závěrečné fázi tamního hnutí, v druhé polovině sedmdesátých let, byl jeho centrem milánský region a jeho nejpokročilejším pilířem Dělnický výbor v továrně Magneti Marelli. Jeho historii dokumentuje kniha italského historika Emilia Mentastiho La Guardia Rossa Racconta (Rudá hlídka hovoří), kterou do francouzštiny přeložila skupina Mouvement Communiste a vydalo nakladatelství Les Nuits Rouges. Přinášíme předmluvy překladatele a autora, které aspoň v kostce vypovídají o dění v továrně i hnutí jako celku.
Úvodní poznámky k „hnutí lidových shromáždění“
Řecko zažilo koncem června dvoudenní generální stávku a hnutí shromáždění na náměstích. Přinášíme postřeh z pera tamní skupiny Ta Paidia Tis Galarias. Read more
Kórejskí militanti odsúdení na podmienečné tresty
V januári sme informovali o prípade ôsmich komunistov z Aliancie socialistických pracujúcich Kórey (SWLK), ktorí čelili perzekúcii za pro-robotnícke aktivity, okrem iného v súvislosti so štrajkom v Ssangyong Motors. Devätnásteho februára bol v procese vynesený rozsudok.
Urgentní výzva: Osm dělnických militantů z Jižní Koreje čelí trestu 5 až 7 let ve vězení
Osm militantů z Aliance socialistických pracujících Koreje, skupiny, která se podílí na dělnických konfliktech v jihokorejské industriální oblasti Ulsan, čelí hrozbě vysokých trestů ve vězení. „Moc nevěřím v účinnost takovýchhle písemných protestů, v tomhle případě ale snad mezinárodní zájem bude mít dopad na konečný rozsudek nad těmito militanty,” píše americký levý komunista Loren Goldner, který se skupinou spolupracuje.
Konec auta
Ekonomická krize zdůraznila, jak velký význam má pro kapitál automobilový sektor. Článek z německého magazínu Wildcat se na auta a jejich výrobu dívá z širšího kontextu. Všímá si nejen změn uvnitř výroby (outsourcing, flexibilizace, robotizace…), které měly rozbít velké provozy s početnou (a pro šéfy nebezpečnou) koncentrací dělníků na jednom místě, dělníky separovat v menších firmách a postavit je do vzájemné konkurence a šetřit na nákladech. Věnuje se i rozporu mezi výrobou aut a životním prostředím a upozorňuje, že autu dochází dech i jako symbolu svobodu, individuality a rychlosti, který z něj před sto lety kapitál učinil.
Anglická verze článku je na stránkách magazínu Wildcat zde: The End of the Automobile.
V kritických a dusných časech
Další text skupiny Ta Paidia Tis Galarias se vztahuje k událostem na řeckých ulicích 5. a 6. května. Nenaznačuje tak bohužel, zda je odpověď proletariátu v Řecku tak rázná na pracovištích jako na ulicích. Přináší však hrubou reflexi anarchistického insurekcionismu a tvrdí, že je k otázce násilí třeba přistoupit bez jeho fetišizace a adorace, které se právě povstalecká tendence dopouští.
Poslední sbohem našemu příteli
Ve čtvrtek 25. března zemřel v Paříži po dlouhé a těžké nemoci Daniel (Bill), člen skupiny Mouvement Communiste, který pro nás díky svým zkušenostem a elánu znamenal hodně. Bylo mu 68 let. Tahle slova zazněla na jeho pohřbu. Read more
Jen jediné je nutné vyrovnat: naše účty s kapitálem a jeho státem
Následující text přináší svědectví o protestech, které probíhají v Řecku proti protidělnickým úsporným opatřením státu a kapitálu v souvislosti s krizí dluhu. Silnou stránkou textu je realistický pohled – jeho pisatelé ze skupiny TPTG mají daleko k levicovému hyperoptimismu, který vidí za každou odborovou stávkou a demonstrací „rozhodné dělnické hnutí“.
Na druhou stranu se z něj dovíme jen málo o dění na pracovištích a pozastavit se je na místě i u úvodního náčrtku pojetí současné krize (její vysvětlení nadměrnou akumulací je přespříliš vágní a prohlášení o permanentní krizi trvající 35 let zase katastrofické).
Přesto je text napsaný ve víru událostí přínosným pohledem na situaci v Řecku. Nejen kvůli otázkám, které vyvolává (Jak velký je vliv PASOK? Proč se do únorových akcí zapojilo tak nízké procento zaměstnanců veřejného sektoru? Konala se před demonstracemi shromáždění na pracovištích? Otevírá rozpor mezi tím, že odbory na jedné straně organizují protesty proti vládním opatřením a na straně druhé dělají, co jen mohou, proti odporu, reálný prostor pro jinou dynamiku? Do jaké míry je schopna stalinistická strana být reprezentantem dělníků na pracovištích? V jakých sektorech? Jaký je background a v jakých sektorech působí menší nově vzniklé odbory členské základy, o nichž se v textu píše?); třebaže je kondice české ekonomiky a hospodaření státu nesrovnatelná s řeckou, mohou být úsporná opatření i naší realitou (a to nejen v případě úspěchu ODS či hard core obránců těch nejčistších zájmů kapitálu TOP 09, řecká vládnoucí sociální demokracie ukazuje, že rozdíly v politické orientaci jsou, jde-li o potřeby ekonomiky, věcí daleko marginálnější, než se strany snaží v konkurenčním prostředí politického trhu svým zákazníkům namluvit). (KPK)